Pro své výjimečné přírodní a kulturně-historické hodnoty bylo toto území zapsáno dne 7. prosince 1996 do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

Území mikroregionu Lednicko-valtického areálu (LVA), jehož součástí je památková zóna Lednicko-valtický areál, leží v jižní a jihovýchodní části okresu Břeclav. Území mikroegionu LVA má nepravidelný tvar a je tvořeno katastry osmi obcí okresu Břeclav. Jedná se o katastry tří měst – Břeclav (Charvatská Nová Ves, Ladná, Poštorná), Podivín a Valtice (Úvaly) a katastry pěti obcí – Bulhary, Hlohovec, Lanžhot, Lednice (Nejdek) a Sedlec. Na severu a na východě tvoří hranici LVA řeka Dyje, na jihu státní hranice mezi ČR a Spolkovou zemí Rakousko. Na západě sousedí LVA s Chráněnou krajinnou oblastí a biosférickou rezervací Pálava.

Rozloha mikroregionu LVA činí 283,09 km², což představuje 24% území okresu Břeclav. Okresní město je vzdáleno cca 55 km od Brna, 72 km od Bratislavy a 98 km od Vídně.


Jižní Morava, na jejímž teritoriu leží LVA, patří ke středodunajskému prostoru, v němž se po celý pravěk prolínaly jednotlivé archeologické kultury už od staršího paleolitu. Postupně se zde vystřídaly všechny doposud známé kultury paleolitem počínaje přes neolit, eneolit, dobu bronzovou, kultury halštatské až po dobu laténskou. Na přelomu našeho věku do této části zasáhla moc římské říše.

Po zániku říše římské začínají na našem území převládat slovanské kmeny, jež si zde založily první slovanské státní útvary známé jako Sámova říše a na ni navazující stát velkomoravský. Po jeho zániku se zdejší kraj dostává do pozornosti pasovských biskupů. V 11. století byla po dohodě mezi knížetem Břetislavem a německým císařem Jindřichem III. v tomto prostoru vytyčena hranice, která do té doby jednotná území rozdělila mezi oba státy.

Postavení okolí Valtic a Lednice s okolními vesnicemi a městem Břeclaví vedoucí k zapsání celého LVA na seznam UNESCA je důsledkem historickéhovývoje kraje, který se postupně dostal do rukou mocného původem rakouského rodu Lichtenštejnů. Lichtenštejnové, vystupující v písemných pramenech od roku 1130, si obratnou sňatkovou politikou postupně podmanili celé území dnešního LVA.

Po zániku patrimoniální správy v r. 1848 byl v celé monarchii vytvořen systém státní správy opřen o tzv. soudní a politické okresy. Tehdejší Valticko připadlo k politickému Poysdorfu a později pod Mistelbach. Lednice byla součástí soudního okresu Břeclav, později spadala pod správu města Mikulov. Totéž se stalo i Nejdku. Bulhary patřily od r. 1850 vždy k okresu mikulovskému. Totéž se stalo i Sedleci. Břeclav byla nejprve součástí okresu Hustopeče a poté byla od r. 1868 připojena k okresu Hodonín. Valtice byly připojeny k okresu Mikulov v r. 1919. V třicátých letech bylo zdejší území poznamenáno nacistickou okupací. Osvobozovací boje zde probíhaly od 5.dubna 1945, kdy začaly pod Lanžhotem boje na přechodech přes řeku Moravu, a skončily 22.dubna 1945, kdy byly dobyty obce Sedlec a Bulhary. V roce 1960 byl vytvořen dnešní okres Břeclav, jehož součástí je celý zájmový areál dodnes.

Na teritoriu areálu leží řada nemovitých památek spadající v podstatě do všech historických epoch. Zatímco nejstarší stopy velkomoravské architektury je možno spatřit na hradisku u Nejdku a Břeclavi, románský a gotický sloh je doložen na kostele sv. Petra a Pavla v Podivíně, renesanční stáří má břeclavský zámek. Nepochybně nejhodnotnější a nejvýznamnější je fáze barokní reprezentovaná lichtenštejnským zámkem, časně barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie a klášterním areálem milosrdných bratří, torzem barokní fáze zámku lednického a kostelem sv. Jiljí v Bulharech. Na přelomu 18. a 19. století procházel kraj mezi Lednicí a Valticemi také romantickými a klasicistními a ke konci 19. století historizujícími úpravami.

V průběhu věků tak vznikl pozoruhodný urbanistický celek, který v sobě sloučil estetické prvky uměle vytvářené krajiny s přirozenou krajinou zemědělskou, a to vše doplněno o architekturu šlechty, bohatých měšťanů i architekturu staveb církevních , vesnických a hospodářských.
Převážně zemědělské zaměření zdejšího obyvatelstva dostalo nový impuls po zřízení Severní Ferdinandovy dráhy, která udělala z Břeclavi v r. 1839 první železniční stanici na Moravě. V důsledku moderního dopravního spojení došlo k výstavbě průmyslových podniků spjatých nejen s dráhou, ale především se zemědělskou výrobou. Tak zde vznikají cukrovary a rafinerie cukru, konzervárny zeleniny a ovoce apod. Na silničních a železničních tazích jsou celní místa proti Slovensku i Rakousku. Do oblasti směřují i nově budované turistické cyklotrasy. Pro rozvoj LVA má nepochybně značný význam blízkost rozsáhlé vznikající rekreační oblasti u Horní Novomlýnské nádrže podobně jako nevelká vzdálenost jedinečného přírodního fenoménu jižní Moravy – Pavlovských kopců a bohatost památkového fondu nedalekého Mikulova.